Okružní cesta po nejúžasnějších místech ŠVÝCARSKA (cestopis: 10 dní úchvatných výhledů a dobrodružství+podrobný ITINERÁŘ)

Švýcarsko – moje položka ze seznamu přání, tzv. BUCKET listu. Kdo miluje hory, přírodu, vlaky, technické věci, historická místa – a tak tento výlet je pro něho spojením všeho dohromady, namícháním do naprosto úžasného červeno-bílého koktejlu. Ve spojení s nádherným počasím, které nám zrovna vyšlo, to byla naprosto „AMAZING“ cesta! Používám toto slovo záměrně a má svůj příběh: …Po výjezdu na vrchol hory Pilatus úžasnou ozubenou a trochu adrenalinovou tratí, stojím si takhle na jednom z vrcholů, mlčky zírám na obrovské jezero pod námi, na město Luzern, na okolní štíty a říkám si, že pro takovou nádheru ani nemám slov. Musím si připomenout, abych zase dýchala… A v tom slyším vedle mě stojícího japonského turistu jak šeptá „… amazing… amazing… amazing…“ kouknu na něj a on zírá úplně stejně jako já, nebo já zírám jako on?, oba stojíme a zíráme... To bylo dokonalé tady a teď a naprosté souznění.

Švýcarsko je nádherná země a má svá PRO a PROTI. PRO je určitě doprava. Vzdálenostně není tak daleko, jak se může zdát. Za celou dovolenou jsme najeli 2200 km a objeli jsme okružní trasou téměř celou zemi. To máte jako absolvovat třeba Chorvatsko. Cesta tam je pohodově celá po dálnici. Potřebujete jen dálniční známku pro Švýcarsko (za 40 CHF). V zemi je dopravní systém hodně rozvinutý. Využili jsme i trajektů a autovlaků, které cestu hodně zkrátí.
Nevýhodou této země jsou vyšší ceny než u nás – a to za všechno, hlavně za služby, za dopravu, za atrakce, za potraviny. Také je země hodně turisticky zatížená, tedy je potřeba myslet na různé rezervace čehokoli dopředu (tedy v hlavní sezóně) a počítat v exponovaných místech s větším množstvím lidí. My jsme byli začátkem července a v tomto ohledu jsme to měli ještě bez návalů turistů. Ale také jsme se vyhnuli některým těm úplně notorickým turistickým cílům.

Náš příběh:

1. den (když nepočítám jeden předcházející den přesunu z ČR): Cestu jsme začali ráno na břehu Bodamského jezera v krásném přístavním městě Lindau s jeho malebnými uličkami, kavárničkami a nábřežím s ikonou města – majákem. Měli jsme za sebou docela pohodovou šestihodinovou cestu a klidnou noc v autě na jednom free nocovišti, takže docela svěží a hlavně natěšení.

Poklidné městečko nabízí malebné uličky, zákoutí, kavárny, obchůdky se suvenýry, přístavní promenádu, nebo koupání v jezeře v nedaleké plovárně (je placená, oplocená). My jsme ale po procházce městem a kávě na nábřeží pokračovali v cestě. Směr Konstanz (Kostnice). Ještě cestou projíždíme městem Friedrichshafen, kde je možné navštívit muzeum vzducholodí Zeppelin (vstupné je 12 Euro dospělý). Na druhou stranu jezera si to zkracujeme trajektem (Meersburg – Konstanz, 16 E).

Trajektem do Kostnice

Protože jsme v Kostnici byli v termínu Husových svátků, tak naše kroky vedly samozřejmě do muzea tohoto českého mučedníka. Vstup je zde volný, výstava jednoduše přibližuje celou Husovu životní cestu a souvislosti i historickému neznalci jako jsem já. Naši prohlídku muzea narušil jeden Čech, který rozrazil vstupní dveře a se slovy „Dobrý den, přišel k vám poutník, dorazil jsem pěšky z Čech!“ A protože paní průvodkyně mu jaksi nepadla k nohám a nezačala tleskat, ujala jsem se oslavných ód já a dala se s ním krátce do hovoru.
Z muzea pokračujeme pěšky ke katedrále Munster, kde si zaplatíme vstup na věž, pak okolo Konzilu a dál k přístavu s otáčející se strážkyní Hafeneinfahrt. Následovalo ještě koupání v jezeře, které má teplotu 12 stupňů – je tedy dost osvěžující, ale parádní. Našli jsme příjemný vstup do vody i se schody. Překvapilo mě, že je zde docela silný proud. Buď jste s proudem zápasili jako já, nebo se můžete nechat snášet a pak se vrátit po břehu – jak to dělali někteří místní (a otužilí :).

Po odpočinku a vykoupání v jezeře hladce najdeme naše auto zaparkované zdarma ve vilové čtvrti a zbytek dne strávíme pokračováním v cestě, koupáním v jezeře Zuggersee, mimochodem moc hezké a teplé, no a na závěr kávička na náměstíčku ve městě Cham a jdeme se „ubytovat“ do lesa na docela příjemné místo podle aplikace P4N.

2. den: Další cesta nás vede do města Lucern (německy Luzern) – jednoho z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších měst Švýcarska. Leží na břehu stejnojmenného jezera (Lucernské jezero, nebo německy Vierwaldstättersee). Město je hodně turisticky exponované. Z tohoto důvodu se prý plánuje v budoucnosti omezování turismu – například vstupným do města, které bude nejspíš zavedeno. Ale v období začátku července, kdy jsme tu byli my, to bylo všechno v pohodě a turistů se nám nezdálo být tolik.

A jedeme na výlet 🙂

V Luzernu na nádraží kupujeme celodenní okružní výlet na horu Pilatus, který zahrnuje dopravu lodí, zubačkou (nejpříkřejší ozubnicovou tratí světa s maximálním sklonem stoupání 48%!), lanovkami a autobusem zpět na nádraží. My jsme si ještě vložili jeden pěší úsek místo jedné lanovky. Výlet stál 103 CHF (což bylo 2575,- Kč/osobu), ale totálně to za ty peníze stálo! Výjezd zubačkou byl zážitek, zvlášť když si vyberete nejúžasnější místo ve vagonu (které místo to je? to se dočtete v podrobném cestovním itineráři :). Cesta nahoru trvá zhruba půl hodiny a doslova se tají dech (nesnáším slovo dechberoucí) při pohledu na příkré stoupání, na úzkorozchodnou dráhu položenou místy jen na skalním balkonku, pod kterým je strmý svah nahoru i dolů. Na trati je i několik tunelů a cesta je pro technické nadšence prostě zážitek. Nahoře na Pilatusu je nádherný výhled na okolní hory a na celé Lucernské jezero.

3. den: Rozhodně jedny z nejkrásnějších míst naší cesty byly soutěsky a vodopády. Naprosto uchvacující je soutěska Aareschlucht u města Meiringen (kde jsme mimochodem spali na moc hezkém free místě u písečného jezírka – souřadnice najdete v podrobném itineráři). Do soutěsky je jedno společné vstupné (18 CHF) i na vodopád Reichenbachfall, kam jsme potom také zašli. Nahoru vyjedete historickou zubačkou a dolů zpátky k autu je to příjemná procházka. U tohoto vodopádu také nechal Artur Conan Doyle zemřít svého literárního hrdinu Sherloka Holmese. Událost připomíná kovová deska umístěná na tomto údajném místě. Slavný detektiv má v nedalekém Meiringenu malé muzeum. Můžete si zde prohlédnout např. jedinou autentickou repliku salonu na Baker Street.

Hlavní cíl cesty: Zermatt a Matterhorn

4. a 5. den: Vrcholem švýcarského cestování byl jednoznačně Zermatt a magická hora Matterhorn 4478 m.n.m. Naplánovala jsem tady okružní trasu s výjezdem lanovkou na Klein Matterhorn 3883 m.n.m. a návrat turistickou trasou „Matterhorn glacier paradise Retour“ (3 hodiny chůze, podrobný popis v itineráři) až k jezeru Schwarzsee, odkud jsme sjeli zpátky do Zermattu lanovkou. Turistickou trasu bych asi nedoporučila při zhoršené viditelnosti kvůli orientaci. V horní části přecházíte rozsáhlá kamenná pole bez porostu a nějakých orientačních bodů (sledujete jen to jejich turistické značení v podobě fláků červené barvy na zemi) a za mlhy by se dalo lehce sejít z cesty. Nám se ranní mlha kolem poledne rozpustila, takže jsme si cestu užili i s fantastickými výhledy.

Největší ledovec Evropy

Čeká nás druhý den v okolí Zermattu. Nastupujeme do vlaku opět na nádraží ve Vispu a míříme do zastávky Fiesch. Cestou absolvujeme také jednu legendární železniční spirálu vyhloubenou v tunelu – a sice u obce Grengiols. Celý den strávíme kolem vrcholu hory Eggishorn. Odtud se rozprostírá nejkrásnější pohled na největší údolní ledovec v Alpách – Aletschgletscher. Bohužel tempo tání tohoto ledovce je závratné – dle Wikipedie na konci 90. let minulého století měl délku 24 km a rozlohu 129 km2, v současnosti (po cca 35ti letech) se uvádí délka o 1 km kratší a rozloha 82 km2.

Krásné výhledy jsou zde ale i na okolní hory Aletschhorn nebo Jungfrau. Snímky odtud najdete v katalozích cestovek a je tady jedno z Instagramových fotomíst. My jsme si vyšlápli ještě na vrchol Eggishornu 2927 m.n.m., což je prostě velký navršený kopec kamenů. Zvláštností je, když zastavíte a zavnímáte, tak je cítit, jak v tom kopci „vibruje“, je cítit slabé nepřetržité chvění!

Jdeme zdolat ferratu Eggishorn

Náš program jsme tady ještě doplnili o ferratu klettersteig Eggishorn B/C, což bylo cca 2 hodiny lehčího lezení, s hezkým výhledem do údolí Fieschu. Na ferratě je několik „chujovin“ , které tedy zrovna nemiluju – v podobě dlouhého nepálského žebříku, lanového mostu a nebo nekonečného stoupání po kramlích vzhůru. Ale zase jsme poskytli atrakci výletníkům jedoucím v lanovce přímo nad námi. Máváme na ně a tušíme podle ukazováčků na skle lanovky, že nás pozorují.

Tato oblast nabízí i krásné panorama treky. Zvažovali jsme, že bychom se z Eggishornu vraceli přes horu Bettmergrat některým dalším údolím směrem na východě. Ale nakonec jsme se do toho nepustili, protože nám nezbylo tolik času a nechtěli jsme riskovat, že nestihneme lanovky.

Přejezd panorama cestou

6. den: Chtělo by to jeden volný den na odpočinek a strávení zážitků. My jsme ho ale bohužel neměli v plánu dopředu a tak jsme si ho nedopřáli. Přidávám to jako doporučení do cestovního plánu ho zařadit. Naše putování pokračovalo jedním dnem, který byl vyhrazený na přesun do oblasti k městu St. Moritz. Hned zkraje cesty nás čekalo rozhodnutí, jestli pojedeme po pohodlné silnici, kratší cestou, nebo si trochu zajedeme a vezmeme to po vyhlášené „panorama route 413“ na sedlo Nufenen. No hádejte 🙂

Cesta je celkem v pohodě, i když místy trochu exponovaná a zatáčky polechtají nervy a spojku. Je to ale ráj motorkářů a také se tu za něco týrá spousta silničních cyklistů. Nahoře je restaurace, jezírko, místo na odpočinek a dokonce tu stálo několik obytných aut, která zde evidentně nocují. Po přejezdu sedla nás čeká už kratší méně dramatické klesání a nájezdem na dálnici A2 míříme k jezeru Como. U města Mairengo mě zaujala železniční trať, která je zde vedená dvěma tunely ve tvaru spirály. Bohužel se tím můžete pokochat jen v mapě, protože jak trať, tak i vy jste v tunelu.

Zastávka u jezera Como

Další zastávka po cestě byla u jezera Como na koupání a odpočinek. Jezero je moc hezké, nádherně čisté a příjemně teplé. Jen najít místo na zaparkování není zrovna jednoduché, všude je to buď soukromé, nebo parkovišťátko malinké a obsazené. Doporučuji vykoupat se na severní straně jezera a potom z města Menagio už jet nejkratší cestou na St. Moritz. My jsme si jezero objeli kolem dokola, ale byla to jen náročná štrapáce ve vedru. Na západní straně na silničce proplétající se vesnicemi na východní straně vedoucí jen v tunelu.

Panorama vlakem Bernina Express

7. den: Jedna věc, na kterou jsem se moc těšila a která byla vlastně tím prvotním, proč jsem chtěla tuhle cestu, byla jízda panoramatickým vlakem. Kochat se pohledy na štíty hor, na jezera a okolní přírodu a přitom pohodlně frčet vláčkem…miluju vlaky…

Pro naše vlakové dobrodružství jsme si vybrali Bernina Express a trasu ze St. Moritz do Tirana. Je to cca 60 kilometrů příjemné jízdy, kdy skutečně pojedete „od ledovců k palmám“, jak uvádí vlakový průvodce. V Tiranu navštívíme vyhlášený poutní kostel Madonna di Tirano a necháme si tady asi 2 hodinky na prohlídku města, zmrzlinu a tak… Cestu zpátky absolvujeme už běžným osobním vlakem. Výhoda je, že můžete na trati kdekoli vystoupit, projít se a zase nastoupit. Trať tady přímo vybízí udělat si v okolí výlety. Zastávky jsou v dochozích vzdálenostech. My například odpočívali na břehu ledovcového jezera, kochali se splazem ledovce, viděli vodopády a obdivovali vlaky na trati, která tady v okolí stanice Alp Grum, zrovna překonává stoupání více jak 350 metrů. Na této trati absolvujete také unikátní 360-ti stupňovou železniční smyčku!

Na vlak Bernina je potřeba navíc udělat dopředu rezervaci (26 CHF/osobu). Platí zde Swiss Travel pass, nebo lze prostě koupit zpáteční jízdenku St. Moritz – Tirano za 64 CHF/osobu, pokud Swiss pass nemáte.
Jo a máte rádi vláčky? Víte například, že Bernina-Express existuje také v modelářském provedení? A my jako suvenýr dostali ve vlaku malý model vagónu Berniny, ve kterém jsou reklamní čokoládičky.

Naše cesta se pomalu začíná stáčet k domovu

8. den: Balíme naše nocoviště v moc hezkém kempu v St. Moritz a cestou zpátky do ČR máme v plánu ještě menší zastávku u jezera Cauma u města Flims. Dorazili jsme sem kolem 11.00 hodiny a zaparkovali na posledním volném místě místního výletního parkoviště. Takže doporučuji sem přijet brzy ráno, aby parkování nebyl stres. A další věc – budete potřebovat hotové švýcarské drobné peníze do parkovacího automatu! To nepochopíte – automat nezná platební karty, asi tak jako obsluha v nedalekém hotelu nemá hotovostní kasu na rozměnění papírových peněz. Takže nás obsluha parkoviště začala vyhánět pryč, když nejsme schopní si zaplatit parkování… Zachránil nás zázrak: Dostali jsme darem drobné na zaplacení od mladého švýcara, který v nádherné veselé atmosféře se svými přáteli tady nedaleko slavil rozlučku se svobodou. Stálo mě to sice panáka nějakého alkoholu, co jsem s nimi musela vypít, a také jsem se mu musela podepsat lihovou fixou na záda, což vůbec nešlo, protože na zpoceným chlapovi to prostě nepsalo. Ale byla s nimi sranda a pomohli nám. Takže jsme se nakonec společně pobavili a vyřešili parkování. Děkujeme 🙂

Ještě jedna soutěska

Výlet kolem jezera Cauma byl příjemná procházka. Do třetice k soutěskám pak tady přibyl kaňon řeky Rýn – Rheinschlucht, jakýsi Grand Canyon Švýcarska. Zvolili jsme pohled na kaňon z vyhlídky Ill Spir a byl to myslím dobrý nápad, výhledy byly fantastické. Do soutěsky se dá také jít na druhém břehu dole podél řeky (placený vstup, příjezd je pak z druhého břehu). V soutěsce je také možná organizovaná plavba na raftu, kdyby někdo měl zájem. Viděli jsme na vodě zrovna proplouvat několik raftů a jako aktivní vodačka říkám, že to musí být super.

Lichtejnštejnsko

No a na závěr švýcarské cesty jsme samozřejmě nevynechali Lichtenštejnsko a město Vaduz. Prošli jsme si téměř prázdnou pěší zónu, utratili zbývající peníze za suvenýry a autem jsme se vyjeli podívat na hrad. Hrad Vaduz je bohužel veřejnosti nepřístupný a vidět z něho není opravdu mnoho. Krásná je nejvíc asi jeho silueta při pohledu na hrad z údolí.

Tip na cestu domů:

Při návratu z Vadúzu do ČR, pokud nechcete kupovat Rakouskou dálniční známku kvůli pár kilometrům, tak je potřeba sjet z dálnice a objet kousíček Rakouských dálnic u Bodamského jezera mimo dálnici. Jak jsme viděli, je to tu docela běžné.

NA ZÁVĚR:
Naše cesta byla naplánovaná na 10 dnů (2 dny na cestu + 8 aktivních dnů). Ujeli jsme celkem zhruba 2200 km. Ušetřili jsme nějaké peníze díky zakoupeným Swiss Travel pass (ale koupě tohoto pasu se ne vždy vyplatí, je potřeba si spočítat náklady na koupi Swiss pasu vůči ušetřeným nákladům, některé atrakce jsou v tom úplně zdarma, jiné jsou za 50%, vlaky a autobusy jsou v tom neomezeně zdarma). Swiss Travel pass můžete koupit přímo ve Švýcarsku na každém větším nádraží, nebo v klidu z domova třeba zde.

Co jsme nestihli

Vynechali jsme některá hezká místa – chtěli jsme se vyhnout nejvíce turisticky exponovaným místům jako např. výjezd na Gornergratt zubačkou (zvolili jsme pěší tůru blíž pod Matterhornem). Také jsme vynechali výjezd na Jungfrau, která je hodně turisticky exponovaná a v sezóně je potřeba mít rezervaci míst ve vlaku dopředu (zvolili jsme pohled na Aletschký ledovec z druhé strany z hory Eggishorn). A také na některá krásná místa a města nám prostě nezbýval čas. Ale dobrý důvod se vrátit!

Děkuji za přečtení a přeji šťastnou cestu!
Text a foto: Šárka Pinďáková


Stručný itinerář:

1. cesta z ČR – Lindau
2. město Lindau, koupání Bodamské jezero, Kostnice
3. Luzern, zubačkou na Pilatus, koupání jezero Zuggersee
4. soutěska Aareschlucht, vodopád Reichenbachfall, přejezd autovlakem do Vispu
5. Zermatt, lanovkou na Klein Matterhorn (tůra, výhledy na Matterhorn, jezero Schwarzsee)
6. Fiesch, lanovkou na Eggishorn, výhledy na Aletschgletscher, ferrata Eggishorn, výstup na Eggishorn
7. volný den, termální lázně Brigerbad
8. přejezd panorama silnicí passo Nufenen, koupání jezero Como, přejezd do St. Moritz
9. Bernina Express (St. Moritz – Tirano), Tirano, pěší tůra Alp Grum
10. Flims – koupání jezero La Cauma, vyhlídka na Rheinschlucht, přejezd do Davosu – Lichtenštejnsko, návrat do ČR
    
    

Stáhněte si ITINERÁŘ:

Podrobnosti a praktické tipy z cesty najdete v podrobném itineráři. Naše cesta je z roku 2022, ale informace určitě poslouží i později.

• získáte podrobný itinerář a plán cesty
• získáte mapky, aktivní odkazy, popis navštívených míst
• získáte časový plán – budete vždy včas na místě a přesně v době, kdy je to nejlepší
• získáte podrobný rozpočet
• ušetříte spoustu času s přípravami – stáhněte si ITINERÁŘ a můžete hned vyrazit na cestu