Sedmihoří – pusté a tajemné místo, kde vás náruč přírody umazlí až k božskému klidu

Chcete inspiraci na výlet kde si užijete naprostý klid? Kde prostě budete jen vy, příroda a NIC dalšího… Budete se kochat dalekými výhledy do krajiny a za celý den nepotkáte ani živáčka. Opravdu. Tuto turisticky neobjevenou oblast můžete najít v nevelkém kruhovém seskupení třinácti vrcholů, ačkoliv se mu říká SEDMIHOŘÍ. Vyhraďte si půlden či víkend a vydejte se sem na procházku, přemýšlet, meditovat, nebo si to zde jen prohlédnout a užít.

Sedmihoří je nevelká, geologicky a geomorfologicky velmi výrazná a zajímavá oblast o průměru 4-5 km. Leží v okrese Domažlice v Plzeňském kraji, nejbližší obcí jsou Mezholezy (ale pozor, v okrese Domažlice se nachází dvě obce tohoto stejného názvu!). V roce 1994 byla oblast vyhlášena jako přírodní park.

Sopka nebo kráter po dopadu vesmírného tělesa?

Oblast tvoří věnec kopců otevřený na severovýchodě a obklopující vnitřní mísovitou kotlinu. Vnější lem je budován porfyrickou biotickou žulou, vnitřní mísovitá deprese je tvořena dvouslídnou žulou a střed tělesa turmalinickomuskovitickou žulou. Vrcholy s příkrými svahy dosahují výšky kolem 600 metrů a převyšují okolní reliéf o 100 až 150 metrů. Vytváří tak nápadný krajinný útvar, jehož tvar vede k úvahám o jeho vzniku. Jedná se o bývalou obří sopku či uskupení menších sopečných vrcholů? Nebo je to snad kráter po dopadu nějakého vesmírného tělesa? V každém případě, Sedmihoří je zdrojem silné energie.

Naučná stezka Sedmihoří

Ideálním výchozím bodem je start naučné stezky Sedmihoří u Mířkovských rybníků (v mapě je to rozcestí žlutá/modrá/NS – úplně dole). Dojedete sem autem z obce Mířkov po zpevněné cestě. Zaparkování je v pohodě u kruhového altánu nedaleko rybníků. Odtud se můžete vydat přímo po naučné stezce, která je dlouhá cca 10 km. Na stezce je umístěno 12 vysvětlujících tabulí a na její projití je potřeba přibližně 4 – 5 hodin. Cestou se poučíte o vývoji osídlení, o geologických poměrech Sedmihoří a o mnoha dalších tématech. Zaujalo mě například zdejší kamenické řemeslo, které bylo na přelomu 19. a 20. století v regionu proslavené. Z dobře přístupné žuly místní kameníci vyráběli kamenné schody, dláždění, sloupky ohrad a plotů, zárubně, studně, pomníky a náhrobky, mlýnské kameny a jiné výrobky. Z místa těžby se odvážely náklady vážící několik tun na speciálních vozech. Odtud pochází například most přes Radbuzu v Horšovském Týně.

Jednou ze zastávek naučné stezky je i nápadný žulový valoun U Ručiček, který dává kolemjdoucím znamení o lidské spolupráci a sounáležitosti. Praví se, že se dva zdejší sedláci nemohli navzájem vystát. Snad kvůli několika borovicím nebo pro kousek louky, který spásaly krávy toho druhého. Jednoho dne se ti dva setkali s naloženými povozy na úzké lesní cestě. Ani jeden nechtěl ustoupit jako první, a tak došlo k velké hádce. Nakonec si však uvědomili, že by si měli navzájem pomáhat a podali si ruce na usmířenou. Na památku toho pak nechali vytesat do žulového valounu spojené ruce. Nápisy na kameni s mnoha dalšími letopočty dokazují, že to nebylo jediné usmíření, které se zde odehrálo. Různých balvanů a kamenných útvarů cestou potkáte více.

Na informačních tabulích si počtete dále o místní zvířeně (žije zde prase divoké, srnec, liška, kuna, jezevec a oblast je biotopem pro velké množství ptáků) a o vegetaci. Rozluštila jsem zde také záhadu okrouhlých plošin, které jsou zde cestou k vidění a které si pamatuji i z treku po Mallorce. Doteď jsem netušila jejich účel – od nápadů jako odpočívárna pro kozy až po přistávací plochu pro vrtulníky – ale milíře, ty mě nenapadly! Ááánojo… Pozůstatků výroby dřevěného uhlí jsou v Sedmihoří stovky.

Pokud budete ze sedla pod Racovským vrchem pokračovat po modré turistické značce, půjdete po tzv. „Francouzské cestě“. Tento místní název pochází z období konce 2. světové války a popis vzniku cesty mě hluboce dojal. Cestu ručně skládali a štětovali z místních kamenů francouzští zajatci, aby zde stavěli lesní cesty pro těžbu dřeva pro „říši“. Pracovali zde až do dubna 1945, kdy odsud odchází a na Přimdě se připojují k pochodu smrti. Cesta je zaříznutá do příkrých svahů a díky ní tu můžete pohodlně kráčet.

Moje cesta je kombinací žluté a modré turistické trasy, z velké části kopíruje naučnou stezku. Okruh si prodlužuji až pod vrchol Chlumu. Z trasy se nechávám také několikrát odlákat na vyhlídku, nebo třeba prohlédnout zajímavé uskupení balvanů, skálu apod. Pozor ale, je tady spleť různých cestiček a velmi rychle tady ztrácím orientaci. Ztratit se tady je velmi snadné. Já si to tady ale prostě užívám, nikam se nespěchá. Všude kvete plno náprstníků a dalších květin. Měkoučký mech láká k poležení. Voní to tady lesem a pojem „klid“ tady má svůj domov. V závěru cesty se dokonce vykoupu, ačkoli není zrovna tento víkend žádné vedro. Samozřejmě bez plavek, bó je nemám ráda, ani je s sebou nemám a stejně – tady nikde nikdo není 🙂 Voda v rybnících je svěží ale nádherně čistá (je konec června).

Po šesti hodinách se vracím k autu naprosto osvěžená a šťastná. Upozorňuji pro úplnost, že cestou nejsou žádná občerstvení, takže svačinu a pití na celý den určitě s sebou! No a protože je 15.00 hodin, zbývá ještě dost času na to zajet například na nedalekou vyhlídku u Semněvic pokochat se posledním pohledem na Sedmihoří.

Do města na kávičku

Na zbytek odpoledne si zajedu do města Horšovský Týn. Tomuto malebnému městu na řece Radbuze se prý přezdívá Český Krumlov západu, tak to si nemůžu nechat ujít. Dominantou města a celého okolí je Státní hrad a zámek Horšovský Týn založený ve 13. století. Hrad a zámek, národní kulturní památka, nabízí návštěvníkům několik prohlídkových okruhů, představujících nejvýznamnější stavební části – unikátní gotickou kapli, renesanční a barokní interiéry, hradní purkrabství. K zámku přiléhá rozsáhlý zámecký park s řadou vzácných dřevin a několika zajímavými stavbami (loreta, vyhlídková věž, míčovna aj.).

Otvírací doba o prázdniny je 9-17 hodin, vstupné na nejdelší okruh pro dospělé je 200,- Kč, ostatní okruhy jsou levnější. Vstupenky koupíte i on-line.
Další informace zde: https://zamek-horsovskytyn.cz/cs

Že prohlídka hradu stojí za to, o tom mě přesvědčila slova jedné návštěvnice, která vycházejíc z hradu volá na svojí kamarádku: „Teda to bylo nádherné, jsem moc ráda, že jsme šly dovnitř!“ Já už prohlídku nestíhám, ale tak mám důvod se sem někdy vrátit. Projdu si alespoň historické náměstí s měšťanskými domy a kostelem Petra a Pavla. V příjemné kavárničce NaKafe si vychutnám výbornou kávu a domácí dortík. Můžete si dát také domácí koláče, zmrzlinu a nebo polévku, svačinku či nějaký drink.

Útočiště na noc

Pomalu se blíží večer (opravdu pomalu, protože je čas slunovratu a tudíž jeden z nejdelších dnů v roce dneska skončí až někdy před půl desátou, kdy zapadne slunce) a tak je čas se porozhlédnout po místě na spaní. Dneska je to jedno z TOP spacích míst, co se mi podařilo kdy najít. Schovaná louka, krásný výhled, absolutní klid a soukromí. A nedaleko jeden čistý rybník na koupání. Paráda. O tom jak nocuju na mých „autovandrech“ asi napíšu někdy článek…

No a ptáte se co bude na programu zítra? To už záleží na Vás. Já jsem druhý den věnovala meditacím a léčení v kamenném kruhu Hujáb, který najdete zhruba 40 kilometrů od Sedmihoří nedaleko obce Stod a Dobřany a návštěvě meditační zahrady v Plzni. Také jsem si ještě udělala výšlap na Křížový vrch, silný energetický nabíječ této oblasti. O těchto místech si můžete přečíst podrobněji v mém článku o léčení v kamenných kruzích Plzeňska.

Přeji krásné výletování!

Zdroj:
Průvodce naučnou stezkou Sedmihoří – materiál vydaný MKZ Horšovský Týn za finanční podpory Plzeňského kraje a Lesů ČR, tisk Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích
Město Horšovský Týn – materiál Regionálního informačního centra Horšovský Týn, www.horsovskytyn.cz
https://zamek-horsovskytyn.cz/cs
Foto: autorka